Neogenní vulkanismus

Alpinské vrásnění, při němž v druhohorách vznikl karpatský oblouk, se neobešlo bez následků na okolní již stabilizované celky. Tlaky a napětí v nich vytvořily trhliny, jimiž se tlačila nahoru láva. Docházelo k neogennímu vulkanismu ‐ neovulkanismu. Všechna sopečná pohoří u nás jsou neogenního původu. K sopečné činnosti docházelo i na západním okraji Karpat, v Bílých Karpatech okolo Nezdenické brázdy. Na rozdíl od starší sopečné činnosti v Čecháh se tu láva nevylévala na povrch, ale tuhla pod ním. Pronikala do prostorů mezi vrstvami hornin a vytvářela pravé (kolmé na vrstvy usazenin﴿ nebo ložní (vodorovné s vrstvami﴿ žíly tvořené andezity nebo čediči. Na řezu bychom viděli strukturu podobnou stromu, cedrový lakolit. Na styku magmatu s usazenými horninami docházelo k jejich přeměně, pískovců na kvarcity, jílovců na porcelanity. Časem byly okolní horniny odstraněny a vulkanity vystoupily na povrch nebo těsně pod něj. Vytvářejí výraznější vrcholy (Valy, Bučník﴿ nebo menší výrazné kupy (Bánov).

Bánovská sopka

Osud „slováckých sopek“ dokumentuje vývoj nejznámější, bánovské sopky. Jedná se o andezitovou kupu, vlastně přívodní dráhu vulkánu. Její kužel, dnes již bez vrcholové části, je zejména v zimním období dobře vidět ze silnice z Uherského Brodu do Trenčína. V současnoti vyčnívá asi 50 metrů nad okolní mírně zvlněnou krajinu. Jednalo o výrazný bod ležící na historické cestě z Uher na Moravu. V prehistorické době zde bylo vybudováno hradiště, ve středověku na nejvyšším místě hrad. Ten zničili husité v 15. století. Ještě počátkem 20. století, kdy se začalo s těžbou andezitu, byly patrné jeho zbytky. Těžilo se od roku 1932 do konce 2.sv.války a za tu dobu se podařilo proniknout do nitra sopky a odstranit vrcholovou část i s hradem. Po ukončení těžby lom sloužil jako skládka odpadu, následně byl zavezen, rekultivován a dnes nad povrch vystupuje jen asi 2 m vysoká skalní stěna. Část stěny lomu v původní výši asi 10 m spadá do sousedního pozemku. Můžeme na nich vidět úlomky andezitu a jiných hornin, které byly tlačeny přívodním kanálem sopky vzhůru.

Menší kopii najdeme za hřbitovem u Bystřice pod Lopeníkem. Na rozdíl od Bánova nebyl vytěžený kráter zasypán. Ještě nyní vystupuje asi 10 m nead povrch a můžeme tedy vstoupit přímo do nitra sopky. Na stěnách vidíme průnik andezitu mezi vrstvy flyše. Opuštěný lom je zarostlý, zčásti sesutý a je vyhlášený jako přírodní památka Skalky. Obě vyvýšeniny můžeme rozeznat na mapách vojenského mapování. Jednalo se tedy o výrazné dominanty.

Další sopky

Druhou kategorii tvoří mnohem rozlehlejší vrcholy vyčnívající z hřebene vybíhajícího z Mikulčina vrchu k Bojkovicím. Jedná o dva vrcholy, Bučník a Valy. Podobně jako v předchozím případě i zde vznikla hradiště, jimž strmé svahy poskytovaly mnohem lepší ochranu. Viditelné zbytky ovšem můžeme spatřit jen na Valech. Jeho vrchol obíhá dosud zřetelný souvislý val a příkop. Vrchol Bučníku, podle nákresů z 19. století poměrně skalnatý, byl zcela odtěžen. Lom pracuje dodnes. Středověké osídlení pokračovalo hradem Zuvačovem na výběžku nad obcí Komňa. Těžilo se i jinde v okolí, pozornosti by neměl ujít romatický lom Modrá voda ležící mezi oběma těmito vrcholy.