Turistika a cykloturistika

Oblé táhlé hřebeny v jižní části Bílých Karpat vytváří dobré předpoklady pro nenáročnou pěší turisitku. Třebaže pohoří bez skalisek, soutěsek a divokého a strmého reliéfu se může zdát málo atraktivní, klidná nenarušená příroda, původní lesy, louky, daleké výhledy a absence turistického průmyslu tento nedostatek vynahrazují. Vzhledem k vhodnému profilu a síti lesních a polních cest sjízdných na kole i za nepříznivého počasí je oblast vhodná i pro cykloturistiku.  Mírný profil umožňuje relativně snadno překonat i několikasetmetrová převýšení a pohybovat se ve vrcholových partiích. To ovšem neplatí o slovenské straně, kde jsou hory členitější a svahy mnohem strmější. Zato je zde množství asfaltových cest spojujících roztroušené samoty a osady. Kromě hřebene v okolí Javořiny porostlém souvislým lesem jsou zde otevřené terény s výhledy na Moravu i Slovensko. Výhodou je také to, že na silnicích, kterým se většinou můžeme vyhnout, je malý provoz. Oblast je dostupná vlakem tratí Veselí - Javorník i autobusovými linkami z Veselí do Vápenek a z Uherského Hradiště do Strání. Autem je možno vyjet až do výšek přes 600 mnm ke Kamenné boudě nebo na Kubíkův vrch, na Slovensku na Polanu nebo pod Žalostinou. Pěší turisitka ani cykloturistika tu nemají tak silnou tradici, jako na jiných horách - až do dneška je v Bílých Karpatech jediná opravdová horská chata - Holubyho chata na Javořině. Ještě v devadesátých letech minulého století bylo spíše vzácností potkat turistu, běžkaře, či cyklistu na horském kole. Dnes se ale i tady budují naučné stezky, informační panely, rozhledny z peněz EU a  sjezdovky v místech, kde není sníh ani voda k jeho výrobě. Kouzlo kraje objevili i sportovci na motorkách a čtyřkolkách. I tak zůstávají Bílé Karpaty ve srovnání s jinými horami turisticky málo dotčené. Jižní část Bílých Karpat je pokryta turistickou mapou KČT 92 SLOVÁCKO - Bílé Karpaty a severovýchodním cípem mapy VKU 129 MALÉ KARPATY - BRADLO, popř. místní turistickou mapou Horňácko. Při plánování zejména cyklistických výletů je třeba vycházet ze skutečnosti, že Velká nad Veličkou a okolí se svými 300 metry nadmořské výšky je obklopena horami minimálně o 200 metrů vyššími.

Horňácko

​Pro krajinu Horňácka na úpatí Bílých Karpat, jsou charakteristické oblé kopce obklopující široká údolí s dlouhými vesnicemi, ze kterých vybíhají do svahů úzké pásy polí a sadů. Ty přecházejí v louky s rozpýlenými stromy, hájky, pásy lesíků a křovin. Louky protínají polní cesty lemované hlohy, šípkovými růžemi a alejemi švestek. Řídký porost na okrajích luk přechází v hustý les, který uzavírá obzor.
Dominantami krajiny jsou tři výrazné vrcholy. Háj nad Velkou, Hradisko nad Javorníkem a Kobyla nad Kuželovem. Na východních svazích prvního z nich leží přírodní rezervace Zahrady pod Hájem. Chráněny jsou staré sady a květnaté louky rozdělené pásy stromů a křovin na jednotlivé "zahrady".  Rezervací prochází zelená značka z Velké do Súchova. Protože vrcholek není příliš zajímavý, oplatí se opustit značku za posledním oplocením a pokračovat úbočím po polní cestě, obejít vrcholek ze severu a přes PP Búrovou – louky s roztroušenými stromy – přejít do Súchova nebo se vrátit zpět. Na Hradisko vede modrá značka z Javorníka nebo Nové Lhoty. Nejzajímavější je ale vystoupat neznačenými polními cestami z údolí Veličky loukami na severním úbočí nebo údolím Havraního potoka, kde je ukrytý jediný vodopád v Bílých Karpatech. Na vrcholku porostlém lesem je mimořádně rozlehlé hradiště z doby bronzové, pěkné výhledy jsou z luk na úbočí. Přes Kobylu vede Kuželovsko-vrbecká stezka. Její délka i se všemi odbočkami je 18 km. Většinou vede po značených turistických chodnících a seznamuje návštěvníky se zajímavostmi této části Horňácka. Zvláště část vedená otevřeným terénem po hranici je krajinářsky hodnotná.  Na stezku se můžeme dostat z Kuželova, Hrubé Vrbky nebo po 3 km z Velké nad Veličkou pěknou zelenou turistickou značkou. Vede po nízkém hřebeni, kde se střídají lesíky, sady, louky a výhledy na celé Horňácko. Za sucha je stezka sjízdná i na kole.

Cyklisté se mohou vydat z Velké přes Javorník do údolí Veličky. V údolí bylo několik vodních mlýnů, po nichž zůstaly jména samot a osad. Ve Fojtických Mlýnech odbočíme zpočátku velmi strmě na Novou Lhotu, na jejím konci je ještě strmější výstup pod Hradisko. Do Filipovského údolí nesjedeme po prakticky nesjízdné cyklotrase, ale až od okraje lesa šotolinovou cestou. Na rozdíl od údolí Veličky je Filipovské údolí těsnější a chladnější, dosud otevřený terén střídá les. Z Javorníka pokračujeme podle železnice na Slovensko, mineme PP Javornický Hliník - opuštěný postupně zarůstající lom na jíl ponechaný přirozenému vývoji. Za ním absolvujeme poslední nepříjemné stoupání na Velické sedlo. V 17. století zde byly postavené šance – opevnění proti nájezdníkům z Uher, jejichž zbytky jsou nad nádražím ve Vrbovcích. My však odbočíme na Kuželov a kolem větrného mlýna sjíždíme do Hrubé Vrbky. Údolí Kuželovského potoka nás dovede do Lipova, odtud se již budeme držet důsledně toku Veličky – hned za obcí je krátký neregulovaný úsek, kde řeka meandruje ve zbytcích lužního lesíka. Mezi Loukou a Velkou proběhla její revitalizace. Bylo zde vytvořeno umělé balvanité koryto a vyhloubena umělá slepá ramena za účelem zpomalení vody. V jednotlivých obcích můžeme navštívi místní pamětihodnosti. Ve Velké opevněný kostel, v Javorníku ukázku původní zástavby v části Kopánky. V Kuželově větrný mlýn nad obcí. Hrubá Vrbka si nejvíce uchovala charakter horňácké vesnice, řadovou zástavbu se sýpkami na návsi a řadami stodol na okraji obce.

Údolí Kazivce

Z kopce Lesná vybíhá jeden z mála výrazných moravských bočních hřebenů. V horní mělké části údolí potoka Kazivce se rozprostírá rozsáhlý systém luk typických pro jižní část Bílých Karpat vytvářející zde přírodní lesopark. Nevedou tu turistické cesty, oblast je téměř liduprázdná a ocení ji turisté, kteří upřednostňují pohyb v přírodě nepostižené přítomností člověka a dokáží se vypořádat s pohybem mimo​ značené chodníky.
Vznikla zde mimořádně pestrá krajina tvořená loukami se samostatně stojícími duby a lípami, menšími nesouvislými porosty habrů, bříz nebo osik a pásy stromů a křovin zejména okolo zahloubených koryt potoka a jeho vesměs příležitostných přítoků. Zejména spodní část meandrujícího potoka vytváří hluboký zářez s kamenitým dnem a strmými svahy. Dostaneme se sem od fotbalového hřiště nad Súchovem po asi 2 km podél oplocené pastviny nebo po lesní cestě odbočující kousek ze Súchovskými mlýny. Je tu množství polních cest, které však ne vždy vyhovují potřebám turistiky. Proto je vhodné zavítat sem v době, kdy není tráva vysoká, jinak by byla orientace a chůze problematická. Strmější pravý břeh záhy přechází v bukový les, kde jsou na vrcholcích Lipinka a Kolo  výrazné zbytky hradišť z doby bronzové. Pod fotbalovým hřištěm jsou velmi sporé zbytky středověkého hrádku Kanšperk. Pro jízdu na kole je výhodné zvolit směr z Lesné, která je výborným výhledovým místem s kruhovým rozhledem. Při sjezdu nesmíme v pravotočivé zatáčce zapomenout opustit cestu do Horního Němčí a pokračovat vhodně na levé nebo pravé straně údolí nad jeho dnem. Ani pro jízdu na kole však nebudou polní cesty plně vyhovovat a část cesty bude třeba absolvovat mimo ně.

Javořina

​Nejvyšší část pohoří v okolí Velké Javořiny nad závěrem údolí Veličky dosahuje v délce asi 7 km nadmořské výšky více jak 800 mnm a převyšuje výrazně okolí s výškou jen asi 650 mnm. Je tvořena tvrdšími pískovci, které odolaly vodní erozi, která snížila úseky složené z méně odloných jílovců. Kromě vrcholové louky je masiv Javořiny porostlý souvislými horskými javorovými a bukovými lesy, část pod vrcholem je chráněna jako jako prales již od 19. století.. Na svazích vede po vrstevnici několik zpevněných lesních cest, k nimž na kole vystoupáme jak z Vápenek, tak ze Strání.

Díky své relativně snadné dostupnosti je Velká Javořina oblíbeným cílem pěších turistů i cyklistů. Pro cyklisty nejsnadnější cesta vede po asfaltové silnici z Vápenek, která 250 výškových metrů překonává několika serpentinami. Od Kamenné Boudy silnice přijatelně stoupá po úbočí až na vrcholovou louku. Odměnou je krásný rozhled a případná návštěva Holubyho chaty. Před zpáteční cestou odoláme touze po požitku z desetikilometrového sjezdu do Vápenek a pojedeme krajinářsky hodnotnější lesní cestou po hřebeni značeném červenou značkou. Zvýšenou opatrnost je třeba věnovat strmému úseku z Durdy. Celou dobu jedeme horským lesem, terén se otevře až před Šibenickým vrchem a poslední kilometr dojedeme po okraji luk a pastvin. Sjezd do Nové Lhoty bohatě vynahradí oželený sjezd z Javořiny. Pro případný návrat do Vápenek využijeme část Javořinské naučné stezky z Nové Lhoty do Fojtických Mlýnů
Pěší turisté vychází na vrchol modrou značkou. Vrchol má význam navštívit jen za předpokladu šance na pěkný rozhled, což bývá v zimě nebo na podzim nebo po přechodu studených front. Pokud tato naděje není, vydáme se přímo po hřebeni jako cyklisté. V případě, že se chceme vrátit do Vápenek, sestoupíme lesní cestou, na kterou narazíme za rozcestím u Dibrovova pomníku. Jestliže chceme sejít do Nové Lhoty, sejdeme po silnici z Kubíkova vrchu. Do Velké nebo Javorníka nás dovede buď zelená z Kubíkova vrchu do Filipovského údolí nebo modrá přes Hradisko. Turisté z řad zájemců o historii mohou udělat odbočku kousek za vrchol Čupec (dříve Malá Javořina), ve výšce asi 800 mnm jsou tu zbytky opevnění ze 17. století postavené proti nájezdníkům u Uher.

Žalostiná a Čertoryje

Nejjižnější část Bílých Karpat rozprostírající se za hlubokou sníženinou Velického (Vrboveckého) sedla dosahuje výšek jen do 600 m. Nejvyšším vrcholem na Moravě je Kobyla (584 mnm) na státní hranici, na Slovensku je to Žalostiná (625 mnm) ležící mimo hlavní hřeben, která dala celé této skupině jméno. Oblast zřejmě nejvíce odpovídá představám o přírodě Bílých Karpat a je známa zejména botanikům, protože v závěru údolí Radějovského potoka, na jeho svazích a nevýrazném vrcholu Čertoryjí se nalézá nejrozlehlejší systém orchidejových luk. V době jejich květu počátkem léta, je zde plno a k fotografickým stanovištím u nejvzácnějších exponátů vedou v trávě vyšlapané chodníčky. Na horním toku potoka stávala ves Vojšice s tvrzí, po níž zůstal i dnes rozeznatelný pahorek a pojmenování Vojšické louky. Na dolním okraji luk je rekreační středisko Lučina s vodní nádrží a chatovou osadou. V sezóně i mimo sezónu je zde pohyb lidí značný. 
Ze severu a východu jsou louky ohraničené hřebenem vysokým jen asi 400 mnm vybíhajícím z vrcholu Kobyly. Červená značka vede po okraji luk na Výzkum, kam vystoupá strmá asfaltová cesta z Malé Vrbky a dále přes Šumárník se zbytky hradiště na Travičnou s radiokomunikační věží opatřenou vyhlídkovým ochozem. Zde se napojuje Oskerušová naučná stezka. Oskeruše je druh jeřábu, který se zde vyskytuje jako na jednom z mála míst v republice a je značně propagován pro své údajné všestranné blahodárné použití. Po stromu se jmenuje i muzeum v Tvarožné Lhotě.
Důležitým místem na hlavním hřebeni je rozcestí U tří kamenů, kde se spojují značky z Velké a Vrboveckého nádraží. Místo se jmenuje po trojici starobylých hraničních kamenů z 18. století na hranici Uher a strážnického a ostrožského panství. V okolí se nachází další hraniční kameny. Odtud cesta stoupá po okraji lesa, odkud jsou nádherné výhledy na Žalostinou a kopaničářské osídlení na kopcích nad údolím Teplice. Na Kobyle se cesta lomí k západu a pokračuje střídavě lesem a loukami mírně členitým terénem s výhledy tentokrát na sever až pod Žalostinou. Zde turistika obvykle končí, protože zprava se připojuje důkladné oplocení obory, v níž je kvůli pochybné lidské zálibě v zabíjení zvířat pohyb turistů omezen a cyklistům zcela znemožněn. Alternativou k sestupu na Lučinu je 15 km dlouhá cesta do Skalice, Sudoměřic nebo Strážnice. Nemusíme však litovat, značka dál vede už jen lesem a to nejzajímavější již máme za sebou. Na  Žalostinou je to asi 15 minut. Z vyhlídkové plošiny na travnatém vrcholu je kruhový rozhled na jižní část Bílých Karpat, Malé Karpaty ,Záhoří a jižní Moravu. Přes vrchol vede asi 8 km dlouhý naučný chodník. Pod Žalostinou můžeme vyjet i autem silnicí z Vrbovců nebo Chvojnice do osady Hate. Při cyklistické variantě výletu je pro sjezd ideální právě část naučného chodníku vedoucí úbočím kopce přes dosud ještě obydlené kopanice do údolí Haluzníkova potoka. Vzhledem k velké hustotě značených cest zde můžeme nakombinovat výlety nejrůznější délky pěšky i na kole.

​

Kopanice a Branč

V místech, kde Bílé Karpaty nezadržitelně klesají do Vrboveckého sedla, vybíhá JZ směrem mohutný hřbet Polany dosahující výšek okolo 550 mnm. Na severní straně se svažuje do údolí Teplice oddělující jej od rovnoběžně s ním probíhajícího hlavního pásma pohoří. Na jižní straně klesá do údolí Myjavy, za níž navazuje Myjavská pahorkatina, kopcovitá krajina bez výraznějšího členění. Na jejím posledním výběžku stojí zřícenina hradu Branč, oblíbeného cíle výletů zejména kvůli zajímavým zážitkům z cesty na něj. Na celém území je husté kopaničářské osídlení. Jednotlivé samoty nebo jejich shluky obklopené poli, sady a loukami jsou rozesety po stráních i v údolích a vystupují až na samotné vrcholy. Značná část terénu je odlesněna, les tvoří nesouvislé plochy. Existuje tu hustá síť cest vedoucích ke každé usedlosti.
Údolím Teplice vede hlavní silnice od osady Šance při státní hranici do Sobotiště. Třebaže na ní není velký provoz, je vhodné zvážit cestu jinudy, protože ze Sobotiště bychom museli překonat a zase ztratit 70 výškových metrů tentokrát po velmi frekventované silnici. Variantou je cestovat po vrcholu hřebene nad údolím. Zdola strmé svahy a 140 výškových metrů vypadají hrozivě, zato absolvujeme parádní hřebenovku. Pokud se rozhodneme pro tuto možnost, nejlepší je vyšplhat se nahoru po červené značce odbočující ze silnice na Myjavu. Značka pokračuje převážně z kopce nejprve polními cestami, pak úzkou asfaltovou silničkou. Po celou dobu se můžeme těšit z výhledů, vlevo pod námi jsou kopanice a na obzoru vrcholy Malých Karpat Bradlo, Záruby a Vysoká, vpravo Bílé Karpaty a za nimi jižní Morava. Můžeme odbočit na 2 výrazné travnaté vrcholy, Ostrý vrch a Peckovou. Výhled z Ostrého vrchu poněkud ruší hukot větrné elektrárny.

Hřeben je nejlepší opustit žlutou u autobusové zastávky nad osadou Polákovci a dále po ní strmě vyšlapat ža na hrad. Zříceniny nevelkého  jádra obklopuje příkop a mnohoúhelník renesančného opevnění. Hrad i jeho okolí se v poslední době upravuje, pokladna a prodejna suvenýrů je ale zřejmě otevřená jen o velkých svátcích. Od hradu vede naučný chodník věnovaný historii kraje na protější Starý hrad, kde je hradiště využívané ještě v raném středověku. Odtud vede příjemně lesem cyklotrasa do osady Bašnárovci a Turé Lúky a modrá značka tamtéž. V Turé Lúce jsme ovšem ztratili všechny nastoupané metry a musíme řešit obvyklý problém při návratu z výletů na Slovensko, a to jak se ztenčenými silami překonat 200 výškových metrů přes pohraniční kopce. Máme na výběr delší, ale pěknější silnici do Vrbovců, nebo žlutou a zelenou značku, které nás dovedou k hlavní silnici u osady Polana. Nástupní místa pro turistiku v této části Bílých Karpat mohou být pro cyklisty Velká nebo nádraží Vrbovce, pro pěší turisty Polana, vrcholy stoupání na silnicích z Vrbovců nebo osady Chodúrovci, parkoviště pod Brančem popř. Sobotiště, kde jsou kromě kaštielu využívaného pro potřeby obce tří chátrajících kurie a zajímavá habánská čtvrť. 2 km směrem na Senicu je vodní nádrž Kunov s rekreačním zázemím.

Stará Myjava

​

V 80. letech minulého století se začala stavět silnice z Nové Lhoty do Staré Turé. Bílé Karpaty překračuje na Kubíkově vrchu a odtud povlovně klesá na Slovensko. Nebyla dokončena a po 6 km končí. Stala se výchozím místem k výletům do okolí Myjavy. Rozptýlené kopaničářské osídlení tu začalo vznikat v 16. století, kdy lidé začali obdělávat půdu ve vyšších polohách a stěhovat se za ní. V kopcovité krajině vznikla malebná krajina samot, sadů a políček. Větší osady jsou dosud obývané, samoty pohlcuje příroda nebo jsou upraveny k rekreačním účelům. Osídlení dosahuje asi do výše 500 mnm, nad touto hranicí jsou souvisle porosty převážně bukových a javorových lesů. Krajem se klikatí přes několik tunelů a viaduktů železnice do Nového Mesta. Pěší turistice jsou vyhražené spíše vyšší polohy, cykloturistika se dá provozovat všude. Pro cyklisty, kterým nevadí šlapat do kopců a mají seřízené brzdy není daleko široko lepších terénů.
Z velkého množství dobře značených cest následují jen ty základní. Polní cesta z konce nedokončené silnice nás dovede do velké kopaničářské obce Papraď. Do další velké obce Poriadie se odtud dostaneme cestami podél trati kolem  Lipoveckého viaduktu a tunelu. Do Poriadí vede i červeně značená rozbitá lesní asfaltka křížící ji 2 km za hranicí. Odtud je to kousek k rekreačnímu středisku u vodní nádrže na Staré Myjavě. Druhou přístupovou cestou je silnice od hranice na Myjavu. Frekvence aut není velká, ale stoupání je strmé, lepší je červená značka z ní odbočující. Na vrcholu stoupání v osadě Polana je jedna ze tří rozhleden v okolí, jen z této je však výhled. Ještě před Polanou se můžeme pustit velmi strmé dolů do Brestovce  k vodní nádrži s možností koupáni. Jinak pokračujem, také strmě, silničkou ve svahu do osady Pánikovci. Pokud se budeme důsledně držet neustále se zhoršujících cest po vrstevnici, vyjedeme až pod Kubíkův vrch. Nejspíš ale někudy sjedeme na Starou Myjavu. Po moravské straně vede obdobně po vrstevnici po podstaně lepším povrchu cyklotrasa 5047. Pokud se musíme na kole vrátit zpět, jinudy než přes kopce to nepůjde. Ze Staré Myjavy je nejvhodnější pokračovat vzhůru údolím a odtud lesní cestou ostře doleva vystoupat pod Kubíkův vrch. Z Brestovce od nádraží polní cestou kolem nejdelšího tunelu na trati a pak asfaltkami na hlavní silnici u osady Sviniarky. Všechny ostatní možnosti jsou podstatně horší.
Po hlavním hřebeni vede modrá turistická značka. Od nádraží ve Vrbovcích stoupá po okraji luk. Pokud nás netíží čas, stojí za to si louky na Machové projít a na značku se vrátit. Chodník záhy dosáhne 600 mnm a dále pokračuje bez větších změn výšky výhradně lesem. Výhled si můžeme dopřát z rozhledny na 1,5 km vzdálené Polaně, kam vede lesní cesta. Terén se otevře alespoň na moravskou stranu až na Kubíkově vrchu. Z této křižovatky turistických cest můžeme sejít nebo pokračovat dále. Mnohem výraznější a vyšší vrchol je necelý kilometr vzdálený Čupec, přes který vede červená značka po souběžném hřebeni odděleném údolím Myjavy, která kousek odtud pramení. V místě, kde se od značky odděluje hranice, jsou zbytky šancí ze 17, století. Turisté se dopraví vlakem do Vrbovců, autobusem do Nové Lhoty, auto lze zaparkovat kdekoliv.

Strání a okolí

Bílé Karpaty se na Velké Javořině stáčí na sever a obloukem ze západu a severu ohraničují Stráňanskou kotlinu. Tato sníženina vznikla erozní činností říčních toků, které odstranily část hřebene a rozvodí posunuly severněji. Kotlina je rozdělena hřebenem Nové hory na údolí Klanečnice a Bošáčky. Hřeben, po kterém vede červená turistická značka z Javořiny velmi rychle klesá k rozcestí Kamenná bouda. Odtud vede neznačená polní cesta na nedaleký poslední vysoký vrchol Lesná. Je to jediné odlesněné místo v okolním horském listnatém lese. Z louky na vrcholu je nerušený kruhový rozhled a nebvyklý pohled na Javořinu z výšky 696 mnm. Odtud červená spadne až do výšek jen těsně nad 500 metrů a prochází většinou po loukách na velmi oblém hřbetu. Tato hřebenovka je turisticky poměrně atrakativní, terén je bez velkých změn výšky, otevřený, s výhledy na Moravu i Slovensko. Proto jako zbytečná se jeví stavba dvou rozhleden, Obecnice nad Stráním a U křížku nad Březovou, zvláště když v obou případech rozhledu částečně brání les. Hřeben dále pokračuje převážně lesem pod Troják. Nedaleko druhé rozhledny odbočuje žlutá značka zpočátku lesem, později loukami na Novou horu, známou z návštěv Leoše Janáčka, který ve zdejší lidové hudbě sbíral inspiraci pro svou tvorbu. Na svahu svěrem k Březové vyvěrá jedna z bělokarpatských minerálek - železitá Březovská kyselka.
Částečně po červené značce je vedena i cyklotrasa č.46, ta však na kole dobře sjízdnou značku opustí a klesá nepříliš zajímavě do Strání, aby vzápětí 200 ztracených výškových metrů nabrala po silnici. Mnohem zajímavější sjezd do Strání (anebo výstup odtud) je po lesní cestě od Kamené boudy. Vede nejdříve po vrstevnici horským lesem, pak údolím po nové asfaltce. Končí u vydatného pramene a koupaliště v místní části Květná. Tudy také prochází stejnojmenná naučná stezka. Z Květné vychází žlutá značka prudkým svahem na Javořinu. Nedaleko ní je za posledními domy jeden z Lichtenštejnských jubilejních památníků. Odtud lze podniknout i výjezd na Javořinu ze slovenské strany - ta vede členitým terénem po silničkách přes obec Cetunu a menší kopaničářské osady až na vrchol.
Dominantou Strání je novogotický kostel na návrší. Na hřbitově za ním stával kdysi poměrně rozlehlý hrad, po němž zůstal široký příkop a val. V části Květná jsou známé sklárny, můžeme zde výhodně zakoupit místní výrobky a prohlédnout ruční výrobu skla. Do Strání jezdí autobusy z Uherského Hradiště, zastavují na nejvyšším bodě - rozcestí Javořina. Tu je možné nechat auto nebo s ním vyjet až ke Kamenné boudě. Menší parkoviště je i na vrcholu stoupání na křižovatce silnic z Nivnice, Strání a Březové.

Vrcholy

​Nejvyšším je Velká Javořina (970 mnm). Její táhlý, v zimě bílý vrchol je to první, co návštěvník Bílých Karpat z dálky spatří. Díky tomu, že převyšuje okolní hřebeny až o 200 m, otevírá se z ní pohled na celou jižní a střední Moravu, Pováží a západní Slovensko. Ze středoslovenských pohoří vidíme Strážovské vrchy s Vápečem a Strážovem, nad nimi Malou Fatru a výjimečně i Západní Tatry, přímo naproti Považský Inovec a na jihu Malé Karpaty s nejvyšším vrcholem Záruby. ​

Na Moravě od jihu Pálavu, Ždánický les, Vizovické a za nimi Hostýnské vrchy a Beskydy se siluetami Radhoště, Smrku a Lysé hory. A samozřejmě Lopeník a rozeklanou Chmelovou. Za mimořádných podmínek je možno spatřit podhůří Alp a v zimě zasněžený hřeben Jeseníků.. Výstup uskutečníme z osady Vápenky (400 mnm), kam dojedeme autem nebo busem. Od konečné zastávky je to po modré TZ 7 km až na odlesněný vrchol, poslední část prochází bukovým pralesem. Na vrchol vyjdeme i po zelené TZ z Květné nebo po červené hřebenové TZ. Relativně snadno vyjedeme i na kole po cestě od Kamenné Boudy. Javořina je symbolem přátelství Čechů a Slováků, každoročně se zde pořádají Slavnosti bratrství Čechů a Slováků.
Velký Lopeník (911 mnm) neleží na hlavním hřebeni, ale na mohutném a krátkém výběžku z Mikulčina vrchu. Výstup zahájíme ze stejnojmenné osady v údolí pod vrcholem (asi 500 mnm) nebo z Mikulčína vrchu. Odtud je to podle výchozího místa po zelené nebo žluté TZ asi 5-7 km. Z několikapatrové dřevěné rozhledny se je daleký kruhový výhled podobný výhledu z Javořiny. Na kole je to nejsnadnější po cestě, která odbočuje doleva ze silnice z Březové do Nové Bošáce. Tou vystoupáme k rozcetí Grůň a odtud již po žluté TZ dojedeme na vrchol. Pokud bychom jeli z Velké, musíme počítat s 80 km tam i zpět.
I Chmelová (926 mnm) leží mimo hlavní hřeben. Vymyká se poněkud charakteru pohoří, protože je tvořena rozeklanými vápenci se strmými srázy. Podle jejich bílé barvy také dostalo pohoří své jméno. Musíme ale absolvovat asi 66 km dlouhou cestu autem do osady Sidonie ve Vlárském průsmyku. Autem zajedeme kam až to půjde a pak se vydáme po červené značce. Jakmile vyjdeme z lesa, vystoupejme po louce na zelenou značku vedoucí po úzkém hřebínku. Ten nás dovede do sedla mezi Chmelovou a Vršatcem. Po celou dobu budeme mít pohled na jejich skalnaté útesy. Máme za sebou 5km, zbývá ještě 1 km prudce nahoru. Výhled na východ a sever je částečně omezený stromy, na jih se otvírá pohled na Pováží, na východě vidíme hřebeny Bílých Karpat a pod námi jsou Vršatecká bradla s hradem, jehož návštěvu si nenecháme ujít. Výlet můžeme spojit s návštěvou dalších vápencových bradel, Červeného Kameně a Lednice se zříceninou hradu, v současnosti nepřístupnou. V tom případě ale z Bylnice pojedeme do Nedašova a odtud na Slovensko do obce Červený Kameň. Výstup na kole nelze doporučit.
Jsou i další kopce, třebaže nižší, ze kterých se nabízí daleký výhled. Nejnižším je Radošov nedaleko Veselí. Byla na něm postavena kovová rozhledna ve tvaru číše. Z výšky 260 mnm poskytuje kruhový rozhled na Chřiby, Pálavu, Bilé Karpaty a Pomoraví. Dostaneme se na ni po modré TZ z Veselí nebo Hroznové Lhoty pěšky nebo na kole. Nedaleko je 348 mnm vysoký kopec Svatý Antonínek se známou poutní kaplí. Přehlédneme z něj rovinu okolo řeky Moravy, Chřiby a Bílé Karpaty. Nad vsí Nová Lhota je Šibenický vrch (708 mnm), z nějž je výhled na hřebeny Bílých Karpat a Chřiby. Kruhový výhled je z vrchu Lesná, na dlouhou dobu posledního vysokého vrcholu na hřebeni nedaleko Kamenné boudy. Neobvyklý je pohled na Javořinu z výšky 696 mnm, dále vidíme Lopeník, Vizovické vrchy, Chřiby a Pálavu. Nová Hora (552 mnm) nad Stráním má vztah k Leoši Janáčkovi, který zde naslouchal lidovým písním a zcela jistě se kochal pohledem na Javořinu. Z Květné sem vede zelená TZ.
Nad nejdelším železničním tunelem na trati z Veselí do Nového Mesta stojí ve výšce 600 mnm osada Polana. V její těsné blízkosti je postavena dřevěná několikapatrová rozhledna, z niž uvidíme jižní část Bílých Karpat, slovenské Kopanice a Malé Karpaty. Dostaneme se sem autem, na kole i pěšky. Z Polany vybíhá mohutný hřeben a na něm je zdaleka vidět holý kopec s větrnou elektrárnou - Ostrý vrch (605 mnm). Přístupný je z Vrbovců po zelené TZ a z vrcholu hřebene po neznačené cestě. Otevírá se kruhový výhled na jižní část Bílých Karpat a Malé Karpaty. Podobné rozhledy jsou ostatně z celého hřebene. Naproti přes údolí je nejvyšší vrchol jižní části pohoří, rozložitá 618 m vysoká Žalostiná s patrovou dřevěnou rozhlednou. Vidíme poslední výběžky Bílých Karpat a slovenské Kopanice. Z Moravy je nejlepší přístup pěšky z rekreačního střediska Lučina po modré nebo zelené TZ, ze Slovenska z osady Hate. Je snadno dostupná i na kole. Unikátní výhled na celý hřeben od Končité přes Chmelovou, Javorník, Lopeník, Javořinu až po Kobylu je z okraje lesa Hluboček nad Hlukem. Dotační politika EU se odrazila i ve stavbě rozhleden, které zvláštním způsobem oživují zdejší krajinu.

Naučné stezky a cyklotrasy v Bílých Karpatech

Praktické rady - jak se vyhnout silnicím

• Louka - Velká - za Loukou odbočit k Veličce, po jejím pravém břehu po polní cestě do Velké k prvnímu mostu
• Velká - Javorník - od pekárny podél náhonu a později Veličky po asfaltce ke křižovatce v Javorníku
• Lipov - Louka - od koupaliště po stezce kolem Veličky, přes lávku ke kostelu v Louce
• Kněždub - Lipov - za zatáčkou do Hroznové Lhoty po polní cestě kolem Kněždubského potoka 
• Strážnice - Tvyrožná Lhota - po asfaltce po červené TZ kolem městského smetiště
• státní hranice - Myjava - po červené TZ na hřeben, pak buď po zelené a žluté do Turé Lúky nebo přes Polanu a Brestovec do Myjavy

Praktické rady - jak se vyhnout nevhodně vedeným cyklotrasám

• CT 46 v sestupuje do Strání, pak vystoupá nad Březovou, sjíždí do Březové a stoupá na Troják. Po červené hřebenové TZ (polní a lesní cesty sjízdné i po dešti) je to kratší a s menším stoupáním
• CT 5046 v úsek od Megovky k silnici do Nové Lhoty vede v podstatě nesjízdným terénem. Místo ní využít zpevněnou eurosilnici od skládky dřeva na louky pod Hradiskem a pak po modré TZ

text T.  Janoška

foto T. Janoška, M. .Janoška