Málo známá bradla Bílých Karpat

Bradla

Mírné hřebeny Bílých Karpat jsou mezi Vlárským a Lyským průsmykem zdramatizovány ostrými a strmými vápencovými skalisky - bradly. Vystupují ve formě skalnatých vrcholů, rozeklaných hřebenů nebo úzkých útesů. Jejich bělostné tvary jsou natolik výrazné, že daly Bílým Karpatům jméno. Původ bradel je třeba hledat v druhohorách. Tehdy byly při vrásnění Karpat z podloží vytrženy bloky odolného vápence, které po odstranění méně odolného flyše vystoupily na povrch. Bradlové pásmo se táhne v páse úzkém jen několik kilometrů a dlouhém stovky kilometrů Povážím přes Kysuce a Oravu do Polska a vrací se přes Pieniny na východní Slovensko, Ukrajinu až do Rumunska. Všechna bradla jsou orientována právě v jeho směru, tzn. od jihozápadu k severovýchodu Zájem široké veřejnosti se obvykle obrací na nejznámější a nejefektnější bradla - Vršatecké s Chmelovou, zdaleka viditelné při cestě Povážím, Lednické nebo Červenokamenské. Vedle nich existují další, turistické veřejnosti málo známá.

Bradla v Červenokamenské dolině

Mikušovské skaly se nachází na hřebeni vybíhajícím z Chmelové nad obcí Mikušovce, asi 3 km pod Červeným Kameněm se známým útesem. Návštěvníci z Moravy přijíždějící po silnicí z Nedašovy Lhoty asi neodolají a na Červeném Kameni si udělají krátkou zastávku. Na úzkou skalní věž vede neznačený chodník, pokud však sem dorazíme brzy po ránu a máme dost času, stojí za to vydat se kousek po modré značce na Lednicu, vystoupat na výšinu nad pohostinstvím a odtud k bradlu po loukách sestupovat. Skalisko i skalní věže Babky naproti přes údolí jsou ozářeny ranním sluncem, s přibývajícím dnem se ponoří do stínu. Za pár minut jsme v Mikušovcích, na jejich dolním konci vpravo ve svahu jsou vidět červeně zbarvené skály. Nejedná se zatím o výtvor přírody - je to opuštěný lom na manganovou rudu, která se zde  těžila počátkem 20. století. Lom byl založen na okraji tzv. Skalic - pásma skalek, které se táhnou odtud ve svahu v délce několika set metrů. Chodníkem v křovinatém porostu stoupáme pod nimi až na zelenou turistickou značku na vrcholu travnatého hřebene, odkud je teprve můžeme spatřit. Mezi borovicemi prosvítají načervenalé skalky, také narušené těžbou manganové rudy. Před námi se zdvihá první výraznější vrchol - Malé Hradiště s vystupujícími vápenci na úbočí.  Tady také narazíme na první informační panel naučné stezky. Turistická značka se důsledně drží hřebene po nečitelné pěšině, naučný chodník vede bez viditelného značení zřejmě po cestě na loukách a vrcholy obchází. Držíme se cesty. Z plochého hřebene jsou vynikající výhledy na Strážovské vrchy. Míjíme nevýrazný bezejmenný skalnatý vrchol ukrytý v lese a další informační panely. Následuje nejvyšší bod - Velké Hradiště. Široká cesta nás dovede na jeho rozložitý vrchol. Ten je posetý vápencovými deskovitými bloky, které tvoří skalní věže několik metrů vysoké s balvany mezi nimi. I zde je bohužel řídký les a výhled je velmi omezený. To nemusí vadit, protože opravdu krásný výhled je z travnaté plošiny skály na úbočí po pravé straně cesty. I toto bradlo bylo narušeno dolováním, je tu několik menších lomů, zarostlých pichlavými keři. Naposledy ještě vidíme Vršatecká bradla, vedle strmý Chotúč, Červenokamenskou dolinu a hory k Lyskému průsmyku. Na opačné straně v protislunci Strážovské vrchy. Chotúč je posledním vrcholem na hřebeni. Vede na něj místně značený chodník, výhled je ovšem omezený jen z míst, kde probíhala těžba dřeva. Jeho vrcholek je o téměř 400 metrů výše. Z tohoto důvodu zvažme výstup na něj nebo návrat po naučném chodníku do obce přímo pod námi.

Bradla v Krivoklátské dolině

Tato dolina je pro turisty z Moravy veřejnou dopravou nepřístupná. Můžeme sem po neznačených cestách přejít přes hřeben z osady Sidonie nebo přijet autem z Pováží z obce Bohunice. V místě, kde se začínají zvedat strmější kopce, nás hned vedle silnice upoutá vysoká stěna opuštěného lomu. Lom byl založen na okraji bradla Babiná. Nejvýraznějším útvarem je několik metrů vysoká skalní věž na úpatí. Vápencové skalky vytváří strmý okraj půlkruhového zářezu pod vrcholkem plochého hřebene. Hřeben připomíná miniaturní obdobu planin ve Slovenském krasu. Z nevýrazných vyvýšenin s drobnými skalkami na úbočí nás upoutá pohled na Vršatecká bradla, Krivoklátskou tiesňavu dole v údolí a mohutnou Drieňovou na protější straně. Na vrcholové louky značený chodník nevede. Nevede sem od silnice žádný chodník. Výše v údolí je obec Krivoklát rozložená po obou stranách stejnojmenného potoka. Na jejím konci je vstup do jediné tiesňavy v Bílých Karpatech - Krivoklátské tiesňavy. Její délka jen jen asi 100 m, kraje lemují vápencové skály vysoké několik desítek metrů, zvláště pozoruhodná je ukloněná hladká stěna na pravé straně. Její horní hrana je očištěná od náletových křovin a můžeme odtud nahlédnout na dno soutěsky a na její protější stranu. Odtud vidíme mezi kmeny stromů rozeklaný skalnatý hřeben bradla Drieňová. Od tiesňavy vystoupáme po loukách až na lesní cestu na hřebeni nad námi a po ní dojdeme pod vrcholek. Po celou dobu máme opět výhled na Chmelovou, který se mění podle toho, jak nabíráme výšku. Na vrchol Drieňové cesta nevede. Svah je téměř neschůdný - tvoří jej strmé suťovisko pokryté popadanými stromy. Vrcholový hřebínek ovšem stojí za to. Na severní straně spadá dolů skalními stěnami, na jižní klesá velmi strmým suťovým svahem s povalenými stromy. Vrcholová část porostlá pokroucenými buky je přírodní rezervací. Výhled odtud je jen v době, kdy jsou stromy bez listí, jinak jen z ojedinělých vyhlídek. Z Krivoklátu můžeme pokračovat dále vzhůru dolinou. Pokud si cestu zkrátíme po loukách k hájovně Chrastková, stihneme i přírodní památku Dračiu studňu - kaskádový vodopád vytvořený pěnovci.

Krasín

Nepříliš známé je i bradlo Krasín nad Dolnou Súčou. Jeho úzký rozeklaný skalnatý hřeben se zdvihá přímo nad obcí. Je to vlastně konec úzkého útesu dlouhého asi 6 km, který přetíná hřeben mezi údolími Drietomice a Súče. Jeho vrcholky dosahují výšky přes 500 mnm a jsou ukryté v lese. Vápence vystupují jen na posledních dvou. Jejich jižní strana je skalnatá, porostlá nízkým porostem. Severní strana je mírnější, s vystupujícími skalními bloky, zarostlá lesem. Na bradlo vede naučný chodník z obce. Stoupá loukami pod skalní stěnou až do sedla pod západním vrcholem. Odtud prochází mezi skalami pod sotva znatelnými zbytky středověkého hradu na travnatou plošinu pod vrcholem s vysílačem. Pak přímo po hraně úzkého hřebínku do sedla a odtud sestupuje po severní straně bradla. Výhled je omezen na jižní stranu.