Okolí - Slovácko, Kopanice

Hrady v Bílých Karpatech, na Slovácku a Záhoří

Hornatý kraj na pomezí Moravy a Slovenska byl kolonizován a definitivně připojen k Moravě až ve 13. století. Zemská hranice probíhala na řece Moravě a k její ochraně byl vybudován systém strážních hradů. Tyto hrady stály v nížině na březích a ostrovech řeky. Stavebník nebyl omezen členitostí terénu a mohl uplatnit pravidelnou stavbu - pravoúhly půdorys s mohutnou, obvykle čtverhrannou obytnou věží. Díky blízkosti hospodářského zázemí byly tyto hrady v průběhu 16. a 17. století přestavěny na zámky a v této podobě se dochovaly dodnes. V těžko prostupných horách vznikaly hrady jen sporadicky. Vesměs všechny zanikly v 15. století za česko-uherských válek a dodnes z nich zbyly jen terénní zbytky.
Hrad v Uherském Ostrohu byl v 15. století významným centrem husitství. Dnes má podobu čtyřkřídlého renesančního zámku s věží. Jeho vysoké bílé zdi jsou zdaleko viditelné v nížině řeky Moravy. Část zámku je přístupná veřejnosti, část slouží místním účelům. Zámek ve Veselí na rekonstrukci teprve čeká a působí zchátralým dojmem. V současné podobě je to pravidelná čtyřkřídlá empírová budova s nárožními věžemi. Mnohem atraktivnější je rozlehlý park, který jej obklopuje. Zámek ve Strážnici, je trojkřídlá budova s nárožní věží uprostřed zámeckého parku na půdorysu púvodního hradu. Díky renesančnímu opevnění s 5 bastiony odolal v 17. století několikerému obléhání Turky a uherskými povstalci. Interiéry jsou přístupné v návštěvních hodinách. Hrad v Hodoníně byl přestavěn na továrnu a z hradu v Břeclavi zůstaly základy mohutného okrouhlého donjonu na nádvoří zámku. V Bzenci stával významný hrad, jenž byl zničen v 15. století a dodnes se z něj zachovaly jen terénní zbytky. Na místě hradu je zřícenina kaple. Zajímavou stavbou je zámek v Novém Světlově nad Bojkovicemi. Vznikl až na samém konci éry budování hradů v 16. století. Přestavěn byl v 19.století ve stylu anglické gotiky a vysloužil si tímto název Slovácké Miramare. Nedaleko jsou nepatrné zbytky hradu Zubačov, dochovány jsou základy mimořádně velké kulaté věže v čele, příkopy a valy. Hrad v Bánově byl zničen v 15. století a byl odtěžen spolu s andezitovým kopcem, na němž stál. Zbytky lomu jsou vedle místního hřbitova. Hřbitov se rozkládá také na místech, kde stával hrad či tvrz ve Strání. Je patrný obdélný půdorys obklopený příkopem. Jen příkop, val a hromady kamení na hradním návrší zůstaly z údajného rodiště Jana Jiskry z Brandýsa, hradu Kanšperku u Súchova. Částečně pevnostní charakter má také zámek v Miloticích postavený v 16. století. Zámek i park je přístupný veřejnosti. Jednou z mála dochovaných tvrzí u nás je tvrz v Hluku. Její podoba se vstupní věží pochází z počátku 16. století. Interiéry slouží kulturním potřebám obce. Z tvrze v Horním Němčí zůstal jen pahorek vedle hřbitova.

Slovenská strana disponuje díky odlišnému historickému vývoji hrady jiného charakteru. Přirozenou přírodní hranicí bylo pohoří Malých Karpat, kde vznikl řetězec pomezních hradů. Díky hornatému reliéfu jsou hrady postaveny na vysokých kopcích. Až do počátku 18. století sloužily vojenským ůčelům a zanikly vesměs v bojích Habsburků s odbojnou uherskou šlechtou. Jelikož zub času se za necelých 300 let od jejich zániku neměl dosti prostoru prosadit se, zůstaly z nich dodnes ještě podstatné zbytky a tvoří dominanty krajiny.
cachtice2 Čachtický hrad patří k nejpůsobivějším hradům na Slovensku. Založen byl ve 13. století na ochranu uherské hranice. Je znám jako sídlo uherské šlechtičny Alžběty Báthoryové, nejznámější masové vražedkyně v Uhrách. Počet jejich obětí se odhaduje na 20 - 2000. Silueta hradu na vápencovém kopci doznala změny v 80. letech minulého století, kdy se zřítila v čele hradu stojící pětiboká věž. Přístup je z vesnice Višňové nebo Čachtice, odkud se dostaneme dopravními prostředky až k hradu. beckov2 Nedaleko odtud je Beckovský hrad postavený v údolí Váhu na mohutném 60 m vysokém vápencovém skalisku. Jeho podoba pochází především z 14. a 15. století, kdy byl jedním z nejvýstavnějších hradů v Uhrách. Nedaleko Myjavy stojí na osamoceném homolovitém kopci hrad Branč. Zachovány jsou trosky jádra půdorysu čtyřúhelníku s obytnou věží v nároží, které obíhá renesanční opevnění. Přístup je z osady Podbranč přímo pod hradem. Na opačné straně Malých Karpat je v lesích ukrytý hrad Dobrá Voda, který střežil tzv. Českou cestu. Z hradu ze 14. století zůstaly zachovány zbytky dvou hranolových věží s mezilehlým palácem a rozsáhlé opevnění. Přístup je z Hradiště pod Vrátnom nebo z Brezové pod Bradlom. Ukázkou barokní pevnosti je Holíčský hrad. Zchátralé nepřístupné jádro na místě původního hradu obklopuje pravidelný čtverec zemního opevnění s nárožními bastiony a vodním příkopem. Z hradů v Malých Karpatech jsou snadno dostupné zříceniny hradů Korlátka a Ostrý Kameň od vodní nádrže Buková, na Plavecký Hrad a Smolenice (nepřístupný) je potřeba podniknout delší cestu. Vstup se platí na Beckovském a Čachtickém hradě, na ostatních příležitostně.

Historická města na moravsko-slovenském pomezí

Na vzniku, vývoji a životě měst v nížině jv.Moravy se značně podílela stejnojmenná řeka. Podél této orientační linie procházela obchodní cesta spojující jižní a severní Evropu - Jantarová stezka. Na důležitých místech, jako byly brody nebo křižovatky obchodních cest, vznikala lidská sídliště, chráněna vodními rameny nebo bažinami, jedinými přírodními překážkami v otevřené krajině. Předchůdci dnešních měst byla v raném středověku velkomoravská hradiště jako Pohansko, Mikulčice (napojení České cesty z Trnavy) nebo Staré Město (napojení Uherské cesty z Pováží). Ve 12. století, kdy se řeka Morava stala hranicí českého státu, je nahradily na lépe situovaných místech přemyslovské hrady Břeclav, Hodonín nebo Spytihněv. Ve 13. století byl systém pohraničních hradů doplněn o Ostroh, Veselí a Strážnici s městy v jejich sousedství a o správní centrum kraje - (Uherské) Hradiště. Společným znakem těchto měst bylo, že vznikla na ostrovech řeky. Voda a bažinatý terén poskytovaly městům dostatečnou ochranu a ta většinou vystačila jen se zemním opevněním zpevněným kamennými branami nebo věžemi, na druhé straně ostrovní poloha omezovala jejich rozsah. Důležitým přelomem v životě měst byla v 19.století stavba železnice, která probíhala daleko od říčního toku. Mezi železnicí a městskými jádry začala vznikat průmyslová předměstí, do nichž se začal přesunovat ekonomický a společenský život a historická jádra ztrácela na významu. Koryta řek byla regulována, bažiny vysoušeny a původní lužní krajina kolem měst postupně zanikala. Částečně pozměněná zůstala zachována v rozhlehlých parcích okolo na zámky přestavěných hradů.

Uhe uherské hradiště rské Hradiště bylo založené na ostrovech řeky v polovině 13. století. Jako jedno z mála moravských měst zachovalo věrnost Jiřímu z Poděbrad, kdy odolávalo obléhání a několikaleté blokádě ze strany Uhrů. Město bylo opevňováno ještě v 17. století, kdy gotické hradby byly obklopeny pásem zemního opevnění s bastiony . Je zachováno historické jádro se dvěma náměstími, pozůstatkem založení města kolonisty ze dvou míst (jednalo se tedy o dvojměstí), úzkými uličkami a historickými budovami. Dominantami jsou věže radnice a řady kostelů. Většina památek spadá do období baroka. Městská aglomerace tvořená ještě Starým Městem a Kunovicemi navazuje na osídlení z doby Velké Moravy a proto je zde několik archeologických lokalit. Město je kulturním centrem Slovácka, je zde Slovácké divadlo, muzea, galerie, školy, pořádají se zde kulturní akce celorepublikového významu. Uherský Brod vznikl k obraně hranice na řece Olšavě. Město však po celý středověk nezaplnilo plochu vymezenou při založení jeho hradbami. Dochovalo se historické jádro obehnané úseky gotických hradeb, historické budovy a kostely, převážně barokní nebo v tomto slohu přestavěné. Jako jedno z rodišť J.A.Komenského hostí v budovách na místě původního hradu jeho muzeum.
Veselí Uherský Ostroh i Veselí mají miniaturní historická jádra tvořená jen domy okolo náměstí a kostelem, která vznikla v sousedství strážních hradů. Centrum Ostrohu je městskou památkovou zónou, je zde renesanční zámek přístupný veřejnosti, zajímavou stavbou je most přes Moravu z roku 1928. Veselský zámek je obklopený rozlehlým parkem, za prohlídku stojí barokní klášter servitů s kostelem.

S Strážnice trážnice zažila velký rozkvět v 16. století. Vedle starého městského jádra bylo založeno tzv. Nové Město a spolu s předměstími vznikl celek obehnaný hliněnými náspy s dvěma bránami, jimiž se do města vjíždí i dnes. Vzniklo tak jedno z největších a nejlidnatějších měst na Moravě. Zástavba v takto vzniklém městě si však až do dnešních dob zachovala vesnický charakter. Město značně utrpělo válkami v 17. století. Z památek stojí za pozornost zámek s parkem, renesanční městská věž a židovský hřbitov. Konají se zde známé folklorní slavnosti a v areálu na břehu Moravy je skanzen vesnice jihovýchodní Moravy. Ve všech městech jsou přístavy Baťova kanálu.

Na Slovensku se města vyvíjela odlišným způsobem, Myjava i Senica vznikly postupným zvětšováním vesnic, zejména po 2. světové válce. Výjimkou je Skalica, jedno z mála dochovaných slovenských historických měst. Historické jádro je obehnáno souvislými hradbami z 14. století, uprostřed náměstí stojí gotický kostel, je zde řada dalších kostelů a klášterů, románská rotunda sv. Juraja a secesní Dom kultury postavený podle návrhu D. Jurkoviče.

Myjavské kopanice

Kopanice - nesouvislé, rozptýlené osídlení, pokrývá asi 10% území Slovenska. Tento název, užívaný na západním Slovensku (jinde lazy, štále, paseky), vystihuje způsob získávání a obdělávání zemědělské půdy. Ke vzniku kopanic docházelo v době, kdy veškerá snadno dostupná zemědělská půda již byla obsazena v důsledku rostoucího počtu obyvatel. Lidé proto odcházeli do odlehlenějších míst v podhorských a horských oblastech, přeměňovali les na pastviny a zemědělskou půdu a stavěli tu svá obydlí, původně přechodná, později trvalá.

Kraj mezi Bílými a Malými Karpaty - mírně zvlněná Myjavská pahorkatina - byl ve středověku prakticky neosídlený. Kolonizace začala někdy v 16. století. Podíleli se na ní zejména obyvatelé z jižních oblastí Slovenska a Uher, kteří prchali před Turky. Vznikly obce jako Turá Lúka nebo Vrbovce. Jak se přestalo dostávat úrodné půdy, začali osidlovat i méně úrodné svahy a hřebeny hor. Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím a řemesly souvisejícími s místními potřebami a dostupnými surovinami (dřevo, konopí, len). Největšího zalidnění bylo dosaženo na přelomu 18. a 19. století. V té době době nastala stejná situace, která vedla ke vzniku kopanic - i zde se začalo nedostávat zemědělské půdy. Protože další již nebylo kde získat, obyvatelstvo odcházelo za sezónními pracemi nebo emigrovalo (USA, Kanada). Proces úbytku obyvatel pokračoval, podpořen skutečností, že chudá půda zaručovala jen chudé živobytí. Dúležitým mezníkem byla 50. a 60. léta 20. století. V období socialistické výstavby zde byly vybudovány průmyslové podniky, kde našli obyvatelé zaměstnání a alespoň v blízkosti průmyslových center (Myjava, Stará Túrá) se stal život atraktivnějším. Zvláště, když zde byly budovány prvky občanské vybavenosti (dopravní spojení, elektřina, školy). Kopanice postupně měnily charakter ze zemědělského na obytný. Odliv zejména mladých a zvláště z odlehlejších samot pokračoval. V roce 1950 bylo v okolí Myjavy 15% neobývaných domů, v roce 2010 už 32%, v některých obcích i polovina. Opuštěné domy se stávají předmětem zájmu chatařů a chalupářů a v krátké době dochází k další změně v charakteru kopanic - z obytného na rekreační.

Centrem oblasti je Myjava. Vznikla poměrně pozdě, postupným zahušťováním zástavby a přenesením sídelního centra z méně výhodně položené Staré Myjavy níže do údolí. Dnešní podoba okresního města pochází z 50. a 60. let 20. století. Obdobný vzhled má i Stará Turá. Městečko, které získalo výsady ke konci 15. století za zásluhy o dopadení bratřického vojevůdce Jana Švehly je zcela překryto výstavbou z 20. století. Třetí středisko kopanic, Brezová po Bradlom, byla znovuzaložena v 17. století. V 19. století dosáhla dnešního (6000) počtu obyvatel a byla jedním z největších měst na Slovensku. Myjava i Brezová se staly v 19. století centry slovenského národního hnutí (farářem v Brezové byl J.M.Hurban). V roce 1848 se v Myjave sešla Slovenská národní rada a také tu došlo k bojům slovenských dobrovolníků s Maďary (pomník bitvy u Klasovitých, výročí se slaví jako Den slovenských ozbrojených sil).

Samoty a osady se jmenují obvykle po rodině, která zde žije (Pekníkovci, Marečkovci,...). Větší vesnice mají názvy spojené s přírodou (Bukovec, Vrbovce, Brezová, Jablonka, Topolecká, Javorec, Papraď, Stará Turá, Turá Lúka). Šance (původně U Sabotů) založené po vybudování železnice na příhodném místě u jinak o samotě stojícího nádraží Vrbovce upomínají na protiturecké opevnění postavené zde v 17. století (obdobně Šiance u Strání). Název Poriadie vystihuje zástavbu obce. Domy byly postavené v riadkoch, řadách, odtud Poriadie (vyslovováno s tvrdým d). Jedná se o výjimku, výstavba většinově probíhala chaoticky a neuspořádaně. Typické obydlí sestává z přízemního domku pod vysokým užitečným stromem (ořech, lípa), hodpodářských stavení okolo dvorku dnes zabydleného jen drůbeží, králíky, štěkajícím psem a zemědělskou technikou. Před domem oplocená zahádka, za budovami sad (jabloně, švestky) a pole s bramborami, řepou, obilím.

Vzhledem k charakteru osídlení nemůžeme očekávat jiné památky, než církevní z 18. a 19. století nebo lidové. V Brezové stojí kostel se zbytky opevnění okolo vstupu, opevnění měl i kostel v Turé Lúce a Staré Turé. Památky lidového stavitelství pak můžeme nalézt v každé vesnici nebo osadě. Velmi bohatá na památky je obec Sobotiště, která sice není kopaničářskou obcí, ale při putování kopanicemi se sem asi dostaneme. Obec byla důležitým centrem habánů - náboženské sekty novokřtěnců původem z německy mluvících zemí, kteří zde našli útočiště před pronásledováním. Habáni odmítali soukromé vlastnictví, hospodařili společně, byli velmi zručnými řemeslníky a měli zásluhu na povznesení kraje. V Sobotišti po nich zůstala čtvrť s radnicí, modlitebnou, školou a dalšími budovami. Bylo zde i sídlo zde jejich biskupa. Kromě toho je v obci kaštiel, 3 kůrie (sídlo drobné šlechty), 2 kostely, synagoga a židovský hřbitov. Po pamětihodnostech vede naučný chodník. Nedaleko obce stojí zřícenina hradu Branč a na sousedním kopci hradiště z doby Velké Moravy.

Hlavní hodnota krajiny spočívá v téměř nenarušené přírodě dlouhodobě formované člověkem. Hustá síť turistických značek je v okolí Brezové a vrchu Bradlo s mohylou gen. Šefánika. Dále na hřebenech a svazích Bílých Karpat, zejmény v okolí Vrbovců. V samotné Myjavské pahorkatině je značek málo a vedou často po silnicích. Oblast je vhodná pro cyklistiku. Silnice s minimálním provozem vedou ke každé osadě. S odpočinkovou jízdou po rovině nelze počítat. Cyklistika se odvíjí ve vyčerpávajících krátkých prudkých stoupáních a sjezdech.

Velká Morava

Třebaže Velká Morava byla v 9. století mocným státním útvarem západních Slovanů (přívlastek pochází od byzantského císaře Konstantina), není dosud zodpovězena otázka umístění jejího hlavního města Veligradu, a také s ním spojovaného hrobu arcibiskupa Metoděje. Důvodem je to, že metropole Mojmírovců byla vystavěna především z hlíny a dřeva, které neodolaly destrukčním vlivům tak, jako kámen. Navíc po pádu Velké Moravy byla přerušena kontinuita správy (třebaže osídlení na nižší úrovni přetrvávalo). Ta se přenesla do lépe hájitelných oblastí a na Moravu se vrátila až o 100 let později v podobě hradištní soustavy, která však již na původní sídla nenavázala. Existuje několik míst, která by mohla být s Veligradem ztotožněna.
Začneme v uherskohradišťské algomeraci ve Starém Městě. Zde je Památník Velké Moravy - archeologické naleziště Na Valách. Kousek odtud je archeologické naleziště Na Špitálkách. V Uherském Hradišti je pak archeologické naleziště Sady - Špitálky. Nedaleko v Modré u Velehradu se nachází archeoskanzen. Představuje podobu velkomoravského sídliště s opevněním a s řemeslnickým, sídlištním, církevním a mocenským okrskem.
Dalším kandidátem na metropoli Velké Moravy jsou Mikulčice níže po toku Moravy. V areálu v lužním lese na březích Moravy jsou odkryty základy několika kostelů a staveb mikulcice . Návštěvu Mikulčic je možno spojit s cyklistickým výletem lužními lesy k soutoku Moravy a Dyje a do Pohanska, také místa s velkomoravskými vykopávkami. V obou případech je to asi 25 km po absolutní rovině. Součástí hradiště v Mikulčicích byl i kostel svaté Margarity Antiochijské, který je patrně jedinou památkou, která se z velkomoravské doby dochovala. Nachází na protějším břehu Moravy vzdušnou čarou 2 km. Původně byl s hradištěm v Mikučicích spojen mostem. Ten již dnes přirozeně není, musíme absolvovat cestu přes Hodonín a Holíč a odtud po zelené TZ.
V poslední době vznikla neotřelá teorie o umístění hlavního města Velké Moravy na vrchu Náklo u Ratíškovic. Mimo jiné vychází z jedné interpretace cestopisu arabského kupce Abú Omara ibn Rusta z Isfahánu a tato interpretace lokalizuje hlavní město přesně na toto místo. Tato teorie však není přijímána odbornou veřejností, především proto, že zde k žádným archeologickým objevům nedošlo. Návštěvu místa možná posílí skutečnost, že Náklo je nejvyšší horou Malé Hané. Z kráteru vymletého artézskými vodami o výšce 265 m převyšujícím o 100 m okolní nížinu se otevře alespoň výhled na jižní Moravu
Další případná hypotetická místa umístění Veligradu bychom museli hledat na Slovensku v Bratislavě, Děvíně nebo Nitře.

Baťův kanál a Ratíškovská železnice

Historie těžby lignitu na jižní Moravě začala na konci 19. století a trvala do 90. let 20. století, kdy byla pro nerentabilnost ukončena. Největšího rozmachu dosáhla v 50. a 60. letech 20. století. Ve 30. letech 20. století podnikatel Tomáš Baťa otevřel pro potřeby jeho závodů ve Zlíně a v Otrokovicích nové doly nedaleko Ratíškovic. K dopravě uhlí byly vybudovány železniční vlečky k hlavní trati z Přerova do Břeclavi. Jelikož doprava po železnici byla nákladná, hledala se levnější dopravní cesta. Tou se zdála být vodní cesta podél řeky Moravy. Využilo se projektu sítě závlahových kanálů mezi Otrokovicemi a Hodonínem, do něhož zlínský podnikatel finančně vstoupil. Hlavní kanál se prohloubil a upravil, aby vyhovoval podmínkám lodní dopravy. Kanál o délce asi 50 km vede z Otrokovic do Rohatce, polovina řečištěm řeky Moravy a polovina uměle vyhloubeným korytem o šířce asi 10 m. Uhlí bylo po železnici dopraveno do překladiště za Rohatcem, odtud přeloženo na čluny a ty byly taženy zpočátku koňskými povozy nebo traktory po souběžně vybudované cestě. Později byly využívány remorkéry. Výškový rozdíl 18 m byl překonáván 14 plavebními komorami. Provoz probíhal v letech 1939 - 1970. V 90. letech došlo ke snahám o jeho využití k turistickým účelům. V současnosti je na něm několik přístavů s půjčovnami lodí a turistickým zázemím. Zájemci o plavbu mohou využít pravidelnou plavbu na velkých výletních lodích nebo plavbu absolvovat na vypůjčené lodi.
Nejzajímavější částí je úsek mezi Strážnicí a Rohatcem, který vede částečně zachovaným lužním lesem.
Část železniční vlečky v obci Ratíškovice je udržovaná a je možno se po ní projet šlapací drezínou. Je součástí Muzea ve vagónu věnovanému historii železnic a těžby uhlí v okolí.

Ptačí oblast Bzenecká doubrava a Strážnické pomoraví

Řeka Morava protéká mezi Strážnicí a Rohatcem asi desetikilometrovým neregulovaným úsekem. Vodní tok vytváří ve štěrkových sedimentech meandry a četná slepá ramena se zbytky lužního lesa tvořeného topoly, jasany, duby a habry. Toto prostředí je domovem mnoha druhů vodních živočichů a vlhkomilných rostlin. V poslední době ledové byly severně od toku řeky naváty vrstvy písku o mocnosti až 10m. V tomto měkkém materiálu mění řeka koryto i o několik metrů za rok a její činností vznikají několik metrů vysoké pískové stěny (přírodní památka Osypané břehy). Za účelem ochrany údolní nivy řeky Moravy zde byl vyhlášen přírodní park Strážnické pomoraví.
Oblast navátých písků byla porostlá dubovými lesy. Intenzivní zemědělství a pastevectví zejména ve středověku vedlo k jejich vykácení. Odlesněná půda byla vystavena větrné erozi, která odnesla slabou vrstvu hlíny a obnažila písečné podloží. Celá oblast se začala měnit v neúrodnou pustinu s písečnými dunami, tzv. Moravskou Saharu. Teprve v polovině 19. století byla oblast zalesněna odolnějšími borovicemi zásluhou německého lesníka J.B. Bechtela. Duby zůstaly jen v dnes nelogicky znějícím názvu Bzenecká doubrava. Skutečné dubové lesy jsou zachovány v okolí Dubňan a Hodonína. Ukázkou původního vzhledu Moravské Sahary je úzký pruh vedle železniční trati - přírodní památka Váté písky vedle nádraží v Bzenci Přívoze.
Na obou těchto odlišných celcích byla vyhlášena ptačí oblast Strážnické pomoraví a Bzenecká doubrava.
K návštěvě Bzenecké doubravy je nejvhodnější zvolit jako východiště nádraží v Bzenci Přívoze. Pro návštěvu meandrů řeky Moravy je nejvhodnější Strážnice. Můžeme také využít lodi v některé z půjčoven na Baťově kanálu. Obě oblasti je možno pohodlně projet během půl dne na kole.

Malé Karpaty

ostrykamen1 Malé Karpaty tvoří poslední článek oblouku vnějších Karpat. S Bílými Karpaty je spojuje nevýrazná Myjavská pahorkatina. Jsou tvořeny z velké části vápenci, dosahují výšky do 700 mnm a jsou porostlé vesměs smíšenými lesy. Reliéf je strmý, s těsnými údolími, vápence vystupují ve formě skalisek nebo řad ve vrcholových částech. Na některých místech je vytvořen kras. Z hřebenů Bílých Karpat jsou vidět především tři významné vrcholy. Nevýrazné Bradlo nad Brezovou (asi 30km) s mohylou M.R.Štefánika, který se narodil v nedalekých Košariskách. Mohyla nejvíce ze všeho připomíná pyramidu Boha Slunce z filmové verze románů K.Maye. Vpravo se vypíná výrazný nejvyšší vrchol Záruby. Nejlepším výchozím místem pro výstup jsou Smolenice (asi 60km z Velké). Dominantou obce je hrad, v dnešní podobě je to v podstatě betonový odlitek z počátku 20. století na místě původního hradu. Odtud vede strmý chodník Čertovým žlabom na vrchol. Vrchol je porostlý lesem, výhled je však z úzkého skalnatého hřebínku vedoucímu na hrad Ostrý Kameň. S návratem do Smolenic je to asi půldenní výlet. Nedaleko odtud je veřejnosti přístupná krápníková jeskyně Driny. Posledním vrcholem je skalnatá Vápenná. Hory jsou také dobře vybavené pro cyklistiku. Je zde mnoho kvalitních asfaltových lesních cest. Pro cyklisty je vhodným výchozím místem údolní nádrž Buková. Odtud lze podniknout několik velice pěkných okruhů spojených s návštěvami hradů Korlátka, Červeného Kameně nebo Plaveckého hradu, vystoupit na nejvyšší vrcholy lze jen pěšky.

text a foto T. Janoška