Šance - protiturecká opevnění na uherské hranici

V polovině 16. století dosáhla expanze Turků na jižní Slovensko a vyvstala otázka obrany Moravy. Kromě jiných opatření docházelo k budování opevnění na moravsko-uherské hranici tvořené řekou Moravou a Bílými Karpaty a Javorníky. Průchody přes hory (pasy) byly zprvu chráněny záseky, později se v nich budovala zemní opevnění (šance), z nichž se některé dochovaly dodnes. Jejich rozsah lze zjistit ze starých map, zejména z map vojenského mapování z konce 18. Století. Tyto mapy poskytují pravdivý, leč subjektivní obraz barokní krajiny, protože byly kresleny jednotlivými mapovými důstojníky jen na základě jejich pozorování v terénu.

Opevnění Vrboveckého (Velického) sedla sestávalo z pevnůstky na úzkém hřebeni vybíhajícím z vrchu Machová nad osadou Šance. Druhá podobná stála na opačné straně údolí na pravém břehu potoka Teplica. Mezi nimi byl příkop s valem a 3 – 4 trojúhelníkovými baštami, který přehradil údolí v jeho nejužším místě. Toto vše bylo chráněno menšími šancemi v bočním údolí na místě bývalého pionýrského tábora. Tato situace je zachycena na mapovém listě I. (josefského) VM, Do dneška se zachoval první objekt v lese na výšině. Příkop a val ohraničuje čtverec o délce strany asi 30 m. Mezí dnem příkopu a vrcholem valu je na příčných stranách rozdíl až 2 m, na podélných stranách hřebene je příkop méně zřetelný. Uvnitř je mělkým příkopem vymezena plocha asi 10x10m. Z místa chráněného ze tří stran strmými svahy byl výhled do údolí téměř až k Vrbovcům. Ostatní součásti zmizely pod zástavbou obce nebo železniční tratě nebo mlýna. Na mapách II. a III. VM je zakresleno jen přehrazení údolí a místo má název alte Verschanzung. Sloužilo dle různých indicií snad ještě v napoleonských válkách.

Další šance se nachází nad Novou Lhotou na hřebeni vybíhajícím z vrcholu Čupec vedle červené TZ v místě, kde se hranice v pravém úhlu od značky odklání. Jedná se o opevnění typu reduty, tzn. čtvercový objekt o straně asi 15 m, obehnaný valem a příkopem se znatelným vstupem na severní straně. Stavbu fortifikace ve výšce 800 mnm vysvětluje existence cesty ze Staré Turé, která z Topolecké stoupala po hřebeni a hranici překročila v těchto místech (její obdobou je současná nedokončená silnice ve strmém svahu 100 m níže). Jedním nárožím se obrací proti cestě ze Slovenska, ze sousedních rohů vybíhají příkopy přehrazující schůdnou část hřebene. Severní příkop je narušen lesní cestou. Opevnění je zakresleno na mapách I. VM, na mapě II. VM nese místo název Na Šanci, popř. auf der Schanz.

Dále zemská hranice neprochází po hřebeni, ale několik km před ním, takže přetíná jednotlivá údolí. Na šance u Strání upomíná jméno osady na slovenské straně. Nacházelo se nejspíše těsně u hranice na pravém břehu potoka v místě, kde se stáčí z levé na pravou stranu údolí a kde jej přechází silnice. Pro obranu je to mimořádně výhodné místo, protože údolí je zde nejužší (200m) a je sevřeno relativně strmými svahy. Na mapě I. VM je zakresleno nejasně, na II. VM můžeme rozeznat jeho linii a trojúhelníkovou baštu. Místo nese název Auf der Schanz. Dnes zde stojí ČOV. V lese za čističkou nalezneme terasu nad potokem převyšující asi o 2 m okolní terén, dvě prohloubeniny nejasného obrysu a příkop hluboký asi 2 m táhnoucí se v délce asi 60 m kolmo do svahu, stejný, jako na pravém břehu potoka ve Vrboveckém sedle. Tam může být interpretován jako mlýnský náhon, zde zdroj vody chybí. Že to jsou zbytky šancí, se nezdá příliš pravděpodobné.

Něco jako linie opevnění je zakresleno na mapě I. VM táhnoucí se po zemské hranici v délce asi 700 m ze svahu Nové Hory do sousedního údolí , v němž leží Březová, a pokračující asi ještě 200 m do svahu Lopeníku. Na mapě II. VM nese místo název Při Šancích, dnes tu je osada Šiance i stejnojmenný potok. Podobně nejasné je i opevnění zakreslené na tomtéž listě táhnoucí se podél hranice z údolí pod Lopenickým sedlem k vrcholu Kykula v délce asi 500m. Na dalších mapách není zakresleno, ani místní názvy na něj neodkazují.

Velmi frekventovaným vstupem na Moravu byl přechod přes Starý Hrozenkov. Opevnění  tzv, Hrozenkovského průsmyku je také nejrozsáhlejší a nejdokonalejší. Táhne se od levého břehu Drietomice až na vrchol Bedové ve vzdálenosti asi 200m od současné hranice. Bylo tvořeno příkopem s valem a 8 baštami čtvercového půdorysu o délce strany asi 20m. Do dneška se zachovala jedna stojící v lese přímo na hřebeni na naučné stezce Okolo Hrozenka vedle informační tabule. Od ní dolů se táhne příkop k druhé, identické, vzdálené asi 100m. Další se nacházejí níže, výzkumu ale brání velice hustý smrkový porost. Na mapách VM je zakreslen objekt na vrcholu a rozlehlý objekt opatřený několika baštami na dně údolí a název alte Schanze. Údolí na pravé straně potoka přehrazeno nebylo, údolí bylo původně silně zamokřené a cesta vedla po hřebeni Bedové na Žitkovou a od motorestu Rasová sestupovala do Bojkovic.

Kousek odtud nedaleko vrcholu Bašta leží nejlépe přístupné a zachovalé opevnění. Nachází se ve svahu pod kótou 655 (lesní trať Na koncích). Reduta o délce strany asi 20 m je dobře viditelné ze žluté TZ jako vyvýšenina ve svahu. Střežila cestu z údolí Súče, která zde překročila hranici a údolím Olšavy, která pramení asi 300 m odtud, scházela dolů. Bývala zde i celnice, pozůstatkem je dřevěný hraniční sloup vzdálený asi 50 m. Místo je kromě map VM zakresleno i na Mullerově mapě Moravy jako obdélník s názvy Bašta nebo alte Schanze.

Nejníže položeným přechodem je Vlárský průsmyk (280 mnm). Větev údolím Brumovky na Valašské Klobouky a Vsetín byla od 13. století chráněna hradem Brumovem. Na mapě II.VM je zakresleno v ohybu Vláry asi 600 m od hranice místo Nad Szancy. V současnosti zde stojí domy a vede cesta .

Dále následují vysoké a prakticky neprůchodné hřebeny s výškou okolo 1000 mnm. Další opevnění jsou až v Jablunkovském průsmyku ve Slezsku vybudované na obranu Těšínska. Hlavní pevnost ve tvaru hvězdy byla chráněna systémem menších šancí.

Pokud má být výčet zemních opevnění kompletní, musíme se zmínit o objektu u Petrova na starých mapách pojmenovaném Redutta nebo Schanzen. Stával po pravé straně silnice z Petrova do Sudoměřic přibližně v místě, kde stojí vysílač.  Zmizel v důsledku zemědělské činnosti, dnes je zde pole.

První obranné stavby se stavěly již v 16. století (Jablunkovský průsmyk), výstavba byla ukončena počátkem 18. století. Byly využívané a pravděpodobně i upravované ve válkách o Slezsko, snad i napoleonských. Opevnění v karpatských průsmycích nájezdníky z Uher nezastavila. Jejich stavba byla provázena komplikacemi, protože uherští majitelé panství se jejich výstavbě bránili. Obrana hranice byla svěřena místnímu valašskému obyvatelstvu, této domobraně veleli velitelé z řad šlechty, avšak vrchnost se zdráhala vyzbrojovat poddané v obavách před rebelií. Vázl také výcvik, zásobování a vyplácení žoldu. Proto i pokud bylo opevnění obsazeno obránci, ti je často opouštěli. Doložená obrana šancí se odehrála při třetím tureckém vpádu roku 1663, kdy 200 obránců na šancích ve Starém Hrozenkově bylo v noci překvapeno útokem Tatarů. V boji, z něhož uprchl velitel i se svými lidmi, všichni padli. Situace se zlepšila, až když byly přechody obsazeny vojskem a oddíly Portášů (císaři věrných Valachů) a v roce 1680 odolaly útokům kuruců. Boje o šance pak probíhaly i při povstání  F. Rákocziho. Šance sloužily k zastavení menších skupin nájezdníků a tomu odpovídalo i jejich vybavení. Typickou výzbrojí Portášů byla ručnice a obušek, stejnokroj nebyl stanoven. Organizovali se v oddílech po deseti. Portášské stanice byly kromě Valašska i ve Velké, Březové a Lopeníku, mužstvo se rekrutovalo především z východní Moravy.

Podstatně zranitelnější byl jih Moravy chráněný jen řekou Moravou. Již od 13. století byl zde vytvořen systém pohraničních hradů a měst spoléhajících na vodu jako základní obranný prvek. Pevnosti stály na ostrovech řeky a jejích ramen, popř. na březích vodních ploch. V případě potřeby se dalo široké okolí zatopit vodou z rybníků, které vzedmuly hladinu řeky nebo proměnily krajinu v bažiny.