Nejstarší zmínka o řece Veliké (Veličce)
Listina uherského krále Ondřeje z roku 1217 vymezující oblast Zakolcha (skalicko+strážnicko)
Nejstarší zmínka o Velké
Darovací listina Přemysla I. velehradskému klášteru z roku 1228. Strana 4 předposlední odstavec. Nejedná se pravděpodobně o obec Velkou, ale řeku Veličku nazývané dříve shodně Veliká.
Opravdu nejstarší zmínka o Velké
Potvrzení daru Bohuslava z Rýzmburka velehradskému klášteru jeho synem Borešem z roku 1264
ego Borssho ...duodecim mansos, qui leen vulgaliter nuncupantur, ad opera ecclesie Welegradensis olim a dilectissimo patre nostro Bohuslao in remedium sue et suorum parentum ac successorum animarum in willa
nostra Wellica collatos perpetuo possidendos eidem eclesie presentis scripti patrocinio confirmamus
Volné převyprávění:
Boreš, kastelán na Rýzenburku (Borssho castellanus in Rysenburch), v březnu 1264 potvrdil velehradskému klášteru 12 lánu (mansos), které se lidově nazývají leen, ve své vesnici Veliká (Wellica) od svého otce Bohuslava na spásu jeho duše a duše jeho předků. A dále ustanovil, aby řečené lány a jejich majitelé bez všech výjimek v lesích, pastvinách, vodách a všech užitcích se těšili všem svobodám jako jeho poddaní a aby měli svého rychtáře, s nímž by se setkávali třikrát do roka na soudě, kterému se říká bandich
Druhá zmínka o Velké, první o Velké jako městečku
Ulman, řečený z Velké (Ulmannus de Welka), syn Zbyňka z Holešova (Zobyenii de Holeschaw), listinou z prosince 1348 prohlašuje, že obdržel od opata Atlea a konventu kláštera Velehrad 12 lánů ve svém městečku nebo vesnici (oppido sive villa) s názvem Velká (Welka). Tyto lány dal klášteru Velehrad dříve závětí podle práva pán Boreš (Borschonis), který byl kastelánem (castelanni) v Rýzenburku. Těch 12 lánů se všemi právy (juribus), výnosy (fructibus) a užitky (utilitatibus), poplužími (steuris), pastvinami (pascuis), lesy (silvis), loukami (pratis) a jinými výnosy, mu řečený pan opat a konvent svěřil po zralé úvaze na dobu jeho života se všemi výnosy a užitky, poplatky (censibus); za těchto podmínek: majetek se nesmí zcizovat, zmenšovat ani prodávat. Slibuje tedy dříve řečeným pánům a klášteru lány a lidi na nich sídlící (homines in eisdem residententes) neprodávat, nezcizovat a nezastavit. Slibuje dát k dispozici v případě potřeby sebe nebo jednoho služebníka, který je střelcem z balisty. Zavazuje se odvádět poplatek 1 hřivnu pražských grošů denárů podle moravského počítání každý rok kolem svátku svatého Michala. Ze zvláštní vděčnosti přidává dvě zvířata, která bude odevzdávat v době svátku narození Páně. A slibuje že po smrti (poté, co se jeho duše odebere k Pánu) se ty lány se všemi věcmi movitými i nemovitými, zvířaty, obilím, budovami a vším, co k těm lánům patří, vrátí okamžitě klášteru.
Třetí zmínka o Velké
Listina Beneše z Kravař z roku 1370. První zmínka o Javorníku.
Interpretace počátků Velké
Obvykle se uvádí, že Velká se připomíná v roce 1228 (WIKI, stránky obce) s odvoláním na darovací listinu velehradského kláštera. V této listině se uvádí jako majetek kláštera území hodící se k založení jedné vsi u Veliké (inxta Welika ad villam unam). Veliká však stejně dobře může znamenat řeku Veličku. Pokud by Velká roku 1228 již stála, bylo to v rozporu se skutečností, že krajina na pomezí Moravy a Uher byla v raném středověku pustinou (Lucká provincie). To dokládá listina uherského krále Ondřeje z roku 1217, která popisuje hranice pustého území Zakolcha (Skalicko a Strážnicko), které tvoří právě řeka Velička. Byla-li pustá snadno přístupná a úrodná oblast strážnicka na dolním toku, tím spíše musela být pustá i hornatá oblast na horním toku. Kolonizace podhůří Bílých Karpat začala nejdříve ve 30. letech 13. století. Do poloviny 13. století se také neuvádí žádná ves mezi Olšavou a Veličkou. V soupisu klášterního majetku z roku 1250 se Velká neuvádí. Zato se připomíná v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1264, v níž potvrzuje slib svého otce Bohuslava učiněný někdy před jeho smrtí kolem roku 1240. Bohuslav slibuje darovat velehradskému klášteru 12 lánů ve své vsi Velké (willa nostra Velika). Z listiny není zřejmé, zda willa nostra se váže k roku 1240 nebo až k roku 1264, čili zda Bohuslav slíbil 12 lánů bez bližšího určení a Boreš místo konkretizoval.
Existence Velké k roku 1228 je tedy málo pravděpodobná. Daleko pravděpodobnější je výklad, že Velká byla založena pány z Oseka (Rýzmburka) kolem 1250 při jejich kolonizační činnosti. Založili Boršice (Boreš), Slavkov (Slavek, Bohuslav). Povolávali německé osadníky - Dolní ,Horní, Suché Němčí (Suchov). Své území spravovali z tvrze ve Vlčnově, jejíž terénní zbytky jsou viditelné vedle školy. Založili nejspíše i Velkou. Na 12 darovaných lánech vznikla ves Závodí – levobřežní část Velké. Ta patřila klášteru, kdežto pravobřežní patřila světským majitelům.
Ta se postupně dostala do rukou drobnější šlechty, kterým byl klášterní díl pronajímán (Ulman z Velké). Okolo roku 1360 Velkou získal rod z Kravař, který klášterní díl roku 1447 odkoupil. Od té doby má Velká jednoho majitele. Památkou na velehradský klášter je pečeť obce – velehradská bazilika.
Název obce není odvozen od velikosti, která nijak nepřevyšovala okolní vesnice, ale od řeky. Ostatní Horňácké obce jsou mladší. Dá se říci, že území na pravém břehu a horním toku Veličky bylo osídleno asi o 50 let dříve, než území na levém břehu a dolním toku, protože levý břeh se konsolidoval až po ustálení hranice koncem 13. století. To platí i pro Louku, která odvozuje svůj starobylý původ ze soupisu majetku staroboleslavské kapituly z roku 1046. V listině je uvedena lokalita Na louce. Což i při velmi nízké míře kritičnosti nelze pokládat za důkaz existence obce. Z této listiny odvozuje svůj starobylý původ i Blatnice. Ta má lepší výchozí pozici, neboť Blatnice se v listině skutečně vyskytuje. Jedná se ale nejspíš o Blatnici u Jaroměřic nad Rokytnou. I ostatní lokality v listině se nacházejí na znojemsku. Blatnice u Jaroměřic se také odkazuje na tuto listinu a dokládá jí své stáří.
