Via exploratorum de Bohemia

Obchodní cesty přes hřebeny Bílých Karpat využívaly přirozených sníženin v horském pásmu. Uherská cesty (Nitra – Trenčín – Uherský Brod – Olomouc) překročila Karpaty třemi větvemi přes Hrozenkovský, Stráňanský a Vlárský průsmyk . Přes vrbovecké sedlo a Velkou nebo sedlo na Kuželovem  vedla ze Senice odbočka České cesty (Budín – Ostřihom – Trnava – Holíč – Brno – Praha). Další přechody překračovaly hory ve větších výškách. Přes Březovou (600 mnm), kolem pramene Olšavy (630 mnm) a přes Novou Lhotu (800mnm). V 17. století byly všechny přechody zabezpečeny opevněními – šancemi. Nejvýznamnější křižovatkou byl Uherský Brod. Všechny cesty se sešly v Kunovicích, kde se napojily na Jantarovou stezku.Image

Zvláštní pozornost zasluhuje cesta Via exploratorum de Bohemia – cesta českých stráží, maďarsky Symarut (snad od szamar ut – soumarská cesta), odtud Šumárník, Šimárník, Šimární cesta. Tato cesta sloužila k přesunům českých strážců hranic (exploratores) při jejich strážní službě. Vznikla snad na místě starší cesty v době posunu moravsko-uherské hranice na Veličku. Názvy Šumárník se objevují podél hranice od Kněždubu po Horní Němčí. Popis části cesty je v listině z roku 1217, která vymezuje hranici skalicka. V úseku od Portum Thossoy (stanoviště v místě dnešního Tasova) k prameništi řeky Wysich (Vojšického potoka), jde hranice právě podle této cesty. Cestu můžeme rekonstruovat podle průběhu terénu tak, aby šla pokud možno po hřebeni a neztrácela výšku. Tzn. z Tasova přes Výzkum (odtud 4 km na západ hradiště Šumárník) na Kobylu, k sedlu Tři Kameně, kolem kuželovského mlýna na vrch Bojiště a k ústí Filipovského údolí. Odtud nad Súchov (nad ním další z Šumárníků), po hřebeni na Lesnou (na svahu nad Horním Němčím Šimárníky). Dále se šimárníky neobjevují, ale cesta mohla pokračovat nad Březovou na Studený vrch k pramenům Olšavy. Po posunu hranice význam cesty upadl, ale byla místně používána. Vede sice po hřebeni, ale vyhýbá se nejvyšším vrchům, neklesá do údolí a je to nejkratší a nejrychlejší spojnice mezi severem a jihem Bílých Karpat. Na rozdíl od ostatních cest nebyla cestou obchodní, ale vojenskou. Cesta probíhá v těsné blízkosti všech bělokarpatských hradišť (Šumárník, Hradisko, Lipinka, Kolo, Studený vrch,Bučník,Pitín). Podle jinéího výkladu se jednalo o obchodní cestu, která pokračovala od sedla na Kuželovem na Senici a čeští zvědové úseku podél hranice využívali.